květy mi vadnou
a v přílišném tichu
padá na ně prach zapomnění
kroky ztěžkly a jsou pomýlené únavou
má zem je křehká
ale jediná je mi blízká
její půda zmzlá zdá se
ale je v ní život
odpočívá po těžké zimě
ale dýchá
tvá zem je mi cizí
a je v ní příliš ticha a samoty a neupřímných doteků
to ticho je hrobem
a dotek tvůj mou smrtí
tvé ticho je příliš podezřelé
ticho před bouří
která zaútočí na mou zem
a zničí život...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat