...I had a heavy heart to carry...

...I will depart and give everything to you...you must not know about me
that I am such a fool...in this melancholy mood...
because I got tired of myself, my sadness- my poison...
my tired heart, my solitude...you must not know that I am so insecure...
the disease that I called Love ,I still beleive
I think foolishly I can make the cup not feel empty...I will be the one filling the Cup...

....You almost led me into an agony....

...the rainbow has crossed the sun and I was frightened...

...for I am a lost wanderer...

....oh, await my wandering spirit dear, don´t let it longer stray...

...I´m chased by last winter´s nighmare...

.....I didn´t know You that night, hadn´t recognized your face before...who would guess that I fell so deep...

...a little bit full of myself...

...you call me and here I am,forget when I come back to You and recall me again
when feeling that the image fades
it is a battery recharge
delighful self-flagellation
the pillory whipping the body

but there is always something born in the dephts
something sailors can not see, even though it´s been always longed to be seen
some of them then go insane and hang themselves on the pier
the rest of them, dizzy at once rush towards the waves,which they want to embrace
silently standing tethered to the deck
and tears burn the scars upon their cheeks
For they know now that the tempting is fatal
and these very ones are ones surviving
but their lives will be no longer the same as before
not anymore...

...I feel like I have travelled somewhere , out of my filthy room and my drama blues...
...but for how long shall I keep this treasure...

...not to be trapped in my own fear...
...torturing memories...


...and too many nights I´d fed the past eating myself from within...
and nothing is then so mournful as tasting eden itself...

... but there are no big things without the noble sacrifices...

...I wake , who never thought to wake again...

...Hell became Heaven as you passed...

...maybe in silence I´ll find no rejection...

....in the dreams at the end of a weeping...
...in the days of a silence...
...there is...
....a scent of You....

...my mind and your heart are one...I think of all your beaty all the time....

...and sometimes when I am dying the most...
I think of what you might give me
and I know I may give myself to thee...

...only one blossom was different...and it is You...

....the nights of regrets are over...
...decided not to be sad for ever...
who are you
noone...noone ...as I am...
nothing has ever been mine
nothing has ever been yours
...not even your own blood...now it is gone....partying with strangers....
..and all these small belongings ....take care of them...
they are all we have now .....
... no feeling to cling to...
and I´m cold by nature...coldest as it´s ever been ...
...for I am not my own...for I posses nothing at all...

....wanna dream of orca whales and owls....

....the saints are the sinners who keep on trying...

....a léto vystřídá podzim...

...spletenec květů,barvy v nichž nenalezneš nikdy tu pravou...
jenom jeden byl jiný , onen květ tohoto léta...

....nejenom nyní, vždy se mi po Tobě stýská...

...a můj den splynul s mraky,
toť vše , co z tebe zbylo...
hlava se mi točí..
zůstaň v mém náručí...
ty moje jediné nebe...

...a divím se , že neptáš se po mně..
...jenže snad váháš...a čas tak rychle plyne...a Ty! co je ti po mně???...

...přísahám lásku, na mou duši...Tvá odlétla...co zbylo?Slza nad vyschlou kapkou rosy...

....you were so easy to dance with...

..a u nohou mi teče temný svět ,temné nebe, žádný ráj...

...I am disappointed every morning that I wake up...

....jsi všechno, co tu je...

...a....

...motýl, co hrát si chtěl, na mě jaksi zapomněl...

Marieta v noci- J.Mucha

...ale kam mám jít,když nechci nikoho vidět?Vyhýbám se lidem, abych je nemusela slyšet,nemusela myslet na jejich otázky.Nikdy nepochopili, co říkám, a teď už nechci.Když jsem někoho milovala,myslel,že mu chci sloužit.Když jsem u někoho hledala pomoc,myslel,že mu nabízím obchod.Když jsem někomu chtěla pomáhat , myslel, že bez něho nemůžu žít.Pokaždé s každým jsem se octla sama.Jenomže samota ve dvou je horší, člověk pak nemá ani sebe...

...so I sit and wonder...
and I can ask
myself...
where I am...
So I go on drinking cheap wine
while my blood poisoned goes through my veins
bringing joy...
in dirty circles
I ponder a bit..
whether I am still here
full of nothing and this great something

and for a short gap
I write this useless poetry
dark and heavy as I am
profound and essential as I am not..
So I sit and cry a bit..
sippin..all the time this ...
and it seems it could last forever..
but it won´t make me forget you ever...

...Písečné břehy...

I.

Půjdu a budu tančit
pohybem břehů líbající moře
písečné břehy
všude Slunce
vykřičím svou bolest
a Tebe už nebudu potřebovat...

stále je jedna cesta , jak setřást vzpomínku...

II.

Písečné břehy
chodidla kroků procházející se
pomalu do moře
plačtivé vlny a touha
obklopuje těla
a probouzí věčně k životu
Smutně vysněná láska
a zraněná nechtěná náruč,
která žije vírou v moře

čekající na toho druhého
z jiného břehu

oba dva umírají velmi,velmi pomalu...

III.

Písečná cesta
někdy utonulá
přichází nechtěná
a vrací se zpět do moře
stopy zraněné
fotografie písku
vtisknuté v srdce na věky
smutně vysněná ..
Tvá otevřená náruč
Tichá, ale velmi, velmi otevřená k mému smutku...

...Zklamaná...

IV.

Půjdu a budu hledat břehy,
kde procházíš se..
Ryzí a vzácné,
ale tak obyčejné a fádní...
Půjdu a poběžím...
říkáš, že bývám sentimentální a píšu falešné básně...

...fed up with people happier than me...

...assez por Eugéne Onéguine...

...sure I´d be very fond of seeing you in great pains...

....poetry fills my room...

...much more grows in the garden than that which is planted there...

...what a gentle ghost he was...and all the decisions made seem to be wrong...

...airhead...

...you were so small, than even words can not describe...

...I used to be happy, before you destroyed me...

...nelekejme se...
poklad jsme hledali na zcela špatném místě...
...kymácející se půda ....nic není jisté...
ale na konci dne budeme klidní..
a tyhle zdi, které jsme postavili, nám jen zdánlivě sloužily jako ochrana...

...zdi mého vlastního vězení...

...tam dál, se skrývá ....nová cesta...

....zázrak se stal, není zázrakem...

...viděla jsem tvé plavé vlasy
tvé oči..tvé malé pravdy a velké lži...

...znala jsem tvé ruce,tvé malicherné cíle
tvůj půlnoční stesk..

...cítím stopu svých slz a hledám gesta tvojí ruky
tvůj krvavý prst...

...a prokoukla jsem ten trik,tvou zbabělou past
svá pravdivá znamení,tvůj sobecký strach...

...postrádám tvůj hlas a osiřelé oči...

...tvé zářivé cíle,tvé tiché nářky a svůj velký stesk...

...chybí mi tvoje plavé vlasy

...tvé malé pravdy -Tvé velké lži...

...čekám, čekám ve stínu
před očima mám tvou tvář
v srdci umírá mi naděje
...tak čekám, čekám, až mi zemře i vzpomínka na tebe...

...feelings are everywhere...Be carefull!!!...

....I thought you were more real...

...and....we are sick on the beach drenched in the cold sun and the sickness of the insincerity scraped through as a rash into the wrinkled handkerchiefs of our faces...

...když z života zmizí láska
a ani v doteku -odešlém...není nic, co žilo by
a není nic ,co jest...
ukonejši pak oči a srdce, co nespí pro bolest...

...nevěříš-li tomu srdci...nech ho být...
ale nemusel jsi ho zabíjet...mohl jsi mi ho vrátit...

... z čeho jsem vzešla...jsem tak sešlá...do jedné slzy bych se vešla...

...porážka...

...v zahradách a sadech

kde nejsou trny ani křoviska a rokle...

někdy křehké bytosti pláčou nad námi...

v sadech klidného stesku

vzpomínají

na nenaplněné chvíle

-tam se tak vrátit

vrátit se k Tobě

nemít před sebou všechny ty rokle a trny...

-nemít je v sobě

dočkat se polibku

v sadech , kde nejsou pasti a oka

a kde nejsi Ty

-někdy je možné nemyslet na porážku...

...Ty jsi měl být víc, než všechno , co tu je...

....mým domovem jsou nejen nebesa ale i země...

karma for the day

lidé se bojí těch,kdo znají sami sebe,mají z nic strach...stádo nechce být vyrušováno, neboť je na tom bídně.A kdokoli ,kdo na tom bídně není,vypadá jako vetřelec..osvícený člověk je ten největší cizinec na světě,zdá se , že nikomu nepatří...

nejistá ve slovech
nejasná v činech
nešťastná v pocitech
uvězněná ve svojí hlavě
v mysli otupělá
v mysli téměř mrtvá
nanapravitelná
bez užitku
divoká v mánii
lhostejná neživá v apatii
hloupá,divoce veselá
vrcholí extází
pak mrtvá upadá na podlahu
v potu a špíně krvácí
ztrácí dech
znovu vstane krvelačně
odchází do nové mánie
nejistá a otupělá
ale divoce veselá...

...krásný nový svět...

jediný svět...jediná láska..
ve skutečnosti žádná...
když ty se zrodíš
z velmi jemného snu
zabiješ mne...
když budeš dýchat na mou kůži
vdechneš do mého srdce bolest
když budeš Jediný,
já zemřu jako jedna z tisíce...
jedna zrozená z prachu bez jediné odlišnosti...
A Ty, jako jediný božský -zrodíš se...Sám...

...ani Tě nemám...a nesejdeš mi z mysli....

so she began to climb..but half-way there she felt scared, because the fall could have been fatal..but she decided to continue and she saw the place, where on the ruins of the past, new dream was born...

...setmělé byty...

a mám zálibu v setmělých bytech...
a objímám svou samotu
a krmím svůj strach
v pokoji, kam nemůže světlo
v tom pokoji, kde spící sníme o životě
tam někde venku tam někde by mělo být slunce

(slunce a ráj , pro ty ,co smí se Ti dát)

A jsi tam ty
ale bojíš se temnoty, co ze mně vyvěrá

celý život krmím svůj strach
a pečuji o svou samotu
celý život jednou úzkostí krmím sama sebe

a když mám tebe- bojím se té samoty o to víc....

...a roky míjely mne
roky hnusu...
kdy neštěstí nemoci bralo mi život a chuť na cokoli...
měla jsem nůž ,příteli...
krásný a ostrý...
měla jsem střevíce příteli a šla jsem tak, kam ony šly ...
žluté střevíce jsem měla...překrásné...
ty ti daruji...,jestli mě chápeš...

a bolest nezmizela , ale zmírnila se
díky tomu noži, žila jsem
jizvy, co vidět jsou a nejsou...mám po něm...
nůž, co léčí trápení...zvenčí...
a jizva ,co v srdci je , neumírá...

...má mysl a tvé srdce jedno jsou...já bez přestání myslím na tvou krásu...
-tak mi to osud dal...
nahoře,dole-mimo svět
mezi hvězdami
mým věčným životem je dálka s hlavou v oblacích
jsi tam já tady
-tak mi to osud dal...
na prahu vnímání a občas ve snech

láska je již dálka mrtvá dlouho...mé vykoupení je sen mrtvý již...

....tak nám to osud dal....

....million mistakes...enganado o tempo todo...

....million mistakes in the poem-milhoes de erros no poema
.voce sofre, nau ?estiver frio...a escuridau cega voce..prisau sufoca-lo,mas as profundezas da sua alma que voce possa ter um pouco de luz, mesmo que o seu amor infantil para o homem inútil,que tocou com seu coracau....

...byly...
Byly jen nenaplněné sny a mrtvé myšlenky
bylo ticho a byla tma
byly děsi , co se vracely na místo, které mělo být rájem
bylo šílenství v srdci
a v mysli katarze smrti
a nevíra v sebe
byly šílené sny
znetvořené prázdnými slovy
přeplněné ticho v hnusu beznaděje
byla jsem Já
hnusná znetvořená nelidská
byla jsem...

teď jsi Ty! Jsi světlo

a tahle báseň je hnusná
ale je už jen minulou básní ,
kterou jsem kdysi byla
teď jsi Ty...přítomné světlo...jediné možné Slunce...

...přeměním led na vodu, z které se budu moct znovu napít...

....so again we want to bloom together...

Jsi...

...vzpomínka...velmi tichá
a jednoduchá...
ale hluboko ukrytá
až na dno srdce...
tvá láska byla krutá
a otrávila mi život...
-umírám na ní...
a proklínám tě
nenávidím tě jako nikoho
za to že stále hniješ v krvi mého srdce
a přeji ti stejně odporné vzpomínky
kruté a věčné jako ty
a odmítám tě
proklínám tvé srdce
neboť je ohavné
a tvá duše prohnilá
jsi hnusná vzpomínka
...jsi...

...blasphemy and mourning comes with the evening...

Faktory zranitelnosti

květy mi vadnou
a v přílišném tichu
padá na ně prach zapomnění
kroky ztěžkly a jsou pomýlené únavou

má zem je křehká
ale jediná je mi blízká
její půda zmzlá zdá se
ale je v ní život
odpočívá po těžké zimě
ale dýchá
tvá zem je mi cizí
a je v ní příliš ticha a samoty a neupřímných doteků

to ticho je hrobem
a dotek tvůj mou smrtí
tvé ticho je příliš podezřelé
ticho před bouří
která zaútočí na mou zem
a zničí život...

...pokoj loutek...

Loutka roztáhla závěsy a oblékla se do světla

a chtěla umřít..

za tou lhostejností jaksi byla kdysi láska

za tím těžkým závěsem bývalo slunce

byly to krásné dny

jsou to krásné dny

když ty tu nejsi

a mám zas svůj podivný sen

zlé loutky

a mám všechno zadarmo

a z krbu sálá teplo

jsem ve tmě , ale v bezpečí

pokoji loutek

nosíme žluté střevíce

a staré šaty a čteme nepřečtené knihy

vyprávěj mi o smutném srdci

dám ti své střevíce za to

držím nůž a sedím ve starém křesle

a mám všechnu bolest zadarmo

a ty tu nejsi

jen loutky si hrají ...když ty nejsi..

a vlastně jsi nikdy nebyl

a nebudeš..

...vrací se bolest

před lhostejností byla láska kdysi

a před tou těžkou nemocí bývalo slunce

vyprávěj mi o životě

dám ti svůj nůž za to

a tisíc veršů přinesu ti

a přečtu ti knihu beze jména

tak mi jen vyprávěj o svém chladném srdci...

The death holds me firmly not saying anything
and helps me to find the thread of what has always been crippled
I miss her gentle face and love
I miss the safe embrace
a heartbeat
Dying is one way and living without you another one

gradual destruction of body and mind
human soul is hell and evil of course

where it only began

I loved you from the beginning
it was all just fine
and gave you everything in me that was clean and vibrant
I was left a nasty dirty heart

I am a little monster
and the human soul is hell
and nothing remains pure
and this nothing is killing and spitting blood

I miss his beautifull face and warm hands

I destroyed the flowers he gave me
and shattered all golden chandeliers

dying

I was a little monster
I missed a tender embrace

I am a little monster

If you only brought
healing and Paradise

But it turned out so
life is nasty
dirty ground

the death is coming spraying bad signs all around...

...I want to have face...

...me gusta de Ti..tememos demasiado qeu vivir..

...I die for ...I breathe for...

...
tma je zlá
když duše bolí
a jeho kroky našlapují tišeji a tišeji
a tma je nejčernější
když usínáš
a větříš ten pach
co ti nepatří
a slyšíš ten dech
co není tvůj

je lehčí uvěřit , že vše je tma...




tma je zlá
když srdce bolí
a jeho oči promlouvají
do tmy
slyšíš ten dech
co není tvůj
a větříš ten pach
který tě nemiluje ani trochu
je lehčí umřít
než poslouchat jeho kroky ve tmě...

Tmy...

...still you are delicate in your fragile ways...

....life doesnt just happen...

protentokrát

tentokrát
říkáš, že se nevrátíš
tam, kam jednou vkročíš
je stejně špinavá řeka
jako vzpomínání
tentokrát
říkáš , že procitáš
a tam, kde usínáš je ráj
tentokrát
říkáš, že čekáš tam, kde
samotu tiší vítr a stromy
kde nejsou lidské stopy
a nevěstčí chůze
a špinavé sny a špatná láska

-vezmi si tichý život...

...na hraně...

Když Tebe vidím
ztrácím svůj život...

jsou doby , kdy od nás odcházejí stíny
a překračují hranice stínu
jsou doby , kdy prší a je slunce
jsou doby , kdy dotek jiných nahrazuje vůni Tvojí kůže
jsou doby, kdy kroky tančí v chůzi...
-ty kroky nejsou pro mne
patří mi jiný život...

...po Tobě...

Zaníceným, unaveným touhám
a cestám bez konce se oddávám
a proklínám je a naslouchám jim
Ty v mém srdci zůstáváš ,
ale i rány , co se nikdy nehojí

a tyto mé cesty smutné jsou
a pomýlené únavou
přijď, přijď tou cestou svou ,
kterou vcházím sem ..
se stejnou láskou
Vejdi, čekám dál
nic nemůžeš mi dát ,
ale ani vzít..
tak přijď
poslechni cestu mou ...

...old thoughts and old dreams prevent me from having new ones...

...in the shadows of the tree..there is one whom I love well..though his heart is cold to me...

THANX FOR YOUR SYMPATHY I DONT NEED YOUR CHARITY
ITS OVER ITS OVER ITS OVER ITS OVER ITS OVER
ITSOVERITSOVERITSOVERITSOVERITSOVER

for those who loved unloved

for those who loved unloved
for those who are never sure of anything
with You
for those who dont understand
when I take a look at my bare hands and empty arms
Keep telling me a story about tired heart
comfort me for a while
this unrequited love
I need to tear apart
and hope is shallow and with a deep deep bottom
I fall
It has to end
this ordinary tale...keep repeating over and over..

vlak mrtvých

vykolejený vlak na začátku dne
mrtvolných představ
hniloba mysli procitá
doznívají sny
neúspěšné
a na špatné cestě
Tato cesta je můj život
Tyto koleje jsem zabila již dávno předtím,
než je postavili
A toto myšlení je zkažené
jako hniloba a mrtvé sny
které nikdy nedýchaly čistý vzduch
-vykolejený vlak a tisíc mrtvol v něm -
...vše mojí vinou...

nihilistova zahrada

když v deštích
voní sady
a tiché volání o pomoc
slýchám ve spánku
s doteky tmy na rtech
jako sny odplouváš

jen v dešti
procházím se zahradami
a volání slábne
s dupotem roků
jako tma utíkáš
trním a houštím,které bylo pro mne
v dešti obklopí tě

a zatímco já ožívám
ty krvácíš...

...

je chladná noc ticha a osamění...
noc, kdy se zapomíná na špatný život...
a vím, že Ti patřím...
a čekání naplňuje mojí samotu...
kde jsi také Ty...
nicneříkající slova..
i ticho zní mi mrtvě...
příliš prostá samota...
příliš fádní a obyčejný příběh...
zítra na to všechno zapomenu...

Mosty

odemykám brány marnosti

jdu přes most smutku

v mlze a hnilobě plazím se

odevzdána všem zbytečným setkáním

která vidím v dálce

když slunce prosvitne mlhou

ve sněhu krvavé stopy vidět jsou

a v korunách stromů mrtvá hnízda

sliboval jsi mi život...

mosty a kalná voda pod nimi

hnízda starých ptáků

zamčená brána

hnilobná pachuť v ústech

a krev na botách

vše zůstává a ty odcházíš...

Masakr

Touha vyprahlá žížní po Tvém těle
slané slzy Tobě darované
vydávená slova Tebou degradovaná (naprosto úmyslnně)
nemocná kočka před tvými dveřmi, které nikdy neotvíráš
mrouskající, podbízena
Tvým nohám, které po ní šlapou
a utrhlé křídlo holuba
v jejích pařátech
Všude je Tě plno...

skin

you and your eyes
your smile always too real
your touch never tender on my skin
your fingers in my open wound
words,questions,voices
like fire being tasted
not easy for my skin to endure...

awaken

night dreams - bad dreams
coming in cycles
restless when relaxing
never leaving
best nightmares- beast under your eyelids-secrets
bad cycles killing you
awaken
night dreams-truly bad dreams
coming true on a day light...

loutka

do mého pokoje vstoupila loutka

rozhrnula závěs

a vystavila mě světlu

spala jsem

necítila nic

nepřála jsem si , aby kdokoli přišel

a viděl slabost mého spánku

neboť jsem spala nahá

cizí zlá loutka odemkla pokladnici

a dotkla se mého snu ,

aniž bych jí to dovolila...

loutky

byly to krásné dny

v pokoji se zavřenými okny

v krbu hořela polena

měla jsem žluté střevíce

přikládej

ať v plamenech sálá věčný život

nechci žádný pohřeb

nedovol to

dám ti své žluté střevíce za to

vzácné jako nůž v mém srdci

jsou slyšet kroky v pokoji

neboj se

jsou to mé loutky ,

které si přejí život

a zhmotnil se jim jejich podivný sen

byly to krásné dny

mozaika života barev a stínů

smyslnná izolace loutky

-měla jsem žluté střevíce...

...sua noite coberta de jóias

mina povilhada com lágrimas...

Podivně

byly to krásné dny

v pokoji se ztaženými závěsy, těžkými jako svět

tam venku..

oba jsme oživovali život a koketovali se smrtí

byly to krásné dny

uvnitř pokoje

kam světlo nepronikalo

kde si jen loutky hrály svůj temný sen

oba jsme ho hledali

a nikdo z nás ho nenašel

vrátili jsme se do temnoty

odkud jsme přišli

znovu zatemnili okna a zavřeli okenice

zhasli světla a zavrhli slunce

byly to krásné dny

v pokoji , kam nemohl život

spící sníme a střežíme naše drahé sny

podivně živoucí zdály se chvíli

byly to krásné dny...

the old mirrors

the old mirrors
never get rid of the sad face
for they remember too much

sickness and burns

the old mirrors
with picks in their eyes
not blind yet
still sentient to feel
the stinking memories..

O tobě ví

K ránu procitáš
Na stejném místě, kde i uleháš
naděje slábne
dál se ukrýváš
Před psy a dravci
Ale oni o tobě ví
a tvé stopy větří

Bloudíš stezkami tmou
a v duši ránu máš trvalou
a pokaždé ,když pomyslíš na to ,
před čím utíkáš
zaživa umíráš
a vlci už o tobě ví
To , o tobě ,o tobě vím
A v tvých stopách větřím

klopýtáš přes cesty , které mrtvé jsou
a nikam nevedou
Tvá naděje je životem i odměnou
za lásku prokletou
A když víš, že prohráváš
Dál utíkáš sám před sebou
ale oni o tobě ví
To o tobě o tobě vím...

I am cold
by nature ....

Regret-missing you

Regret
The house
Stolen memories
weeping inside the walls
Calling the name of the owner
The name of the wanted

the windows broken
ash lying on the carpets
furniture useless and bruised
All lost in the time of immaturity

you are walking there on messy steps
treading on the secrets untold
and dirty

Those hurts and lonely ceilings dont mean life..
But Im proud of silence
Im proud of dead thoughts living still...

Conquered garden arent I...

...conquered garden , arent I
as life unfolded in the past
we collected those blossoms
of different hues and scents
we cried a lot
as we were lying in the moss
smelled forest
all those thorns that he put in the trees to get us hurt
and get us trapped for the lifetime
to keep us stranded everywhere
the thicket that he lured in our journeys
for us to remember
that he was the Creator
the proud owner

it reminds me of all books I have read listing the pages with dirty fingers
never to be forgiven and never to forgive

I grew fond of and fancy the manner of the unwanted..
We collected lillies and sludges...mourning flowers...