loutky

byly to krásné dny

v pokoji se zavřenými okny

v krbu hořela polena

měla jsem žluté střevíce

přikládej

ať v plamenech sálá věčný život

nechci žádný pohřeb

nedovol to

dám ti své žluté střevíce za to

vzácné jako nůž v mém srdci

jsou slyšet kroky v pokoji

neboj se

jsou to mé loutky ,

které si přejí život

a zhmotnil se jim jejich podivný sen

byly to krásné dny

mozaika života barev a stínů

smyslnná izolace loutky

-měla jsem žluté střevíce...