Podivně

byly to krásné dny

v pokoji se ztaženými závěsy, těžkými jako svět

tam venku..

oba jsme oživovali život a koketovali se smrtí

byly to krásné dny

uvnitř pokoje

kam světlo nepronikalo

kde si jen loutky hrály svůj temný sen

oba jsme ho hledali

a nikdo z nás ho nenašel

vrátili jsme se do temnoty

odkud jsme přišli

znovu zatemnili okna a zavřeli okenice

zhasli světla a zavrhli slunce

byly to krásné dny

v pokoji , kam nemohl život

spící sníme a střežíme naše drahé sny

podivně živoucí zdály se chvíli

byly to krásné dny...