K ránu procitáš
Na stejném místě, kde i uleháš
naděje slábne
dál se ukrýváš
Před psy a dravci
Ale oni o tobě ví
a tvé stopy větří
Bloudíš stezkami tmou
a v duši ránu máš trvalou
a pokaždé ,když pomyslíš na to ,
před čím utíkáš
zaživa umíráš
a vlci už o tobě ví
To , o tobě ,o tobě vím
A v tvých stopách větřím
klopýtáš přes cesty , které mrtvé jsou
a nikam nevedou
Tvá naděje je životem i odměnou
za lásku prokletou
A když víš, že prohráváš
Dál utíkáš sám před sebou
ale oni o tobě ví
To o tobě o tobě vím...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

Žádné komentáře:
Okomentovat