odemykám brány marnosti
jdu přes most smutku
v mlze a hnilobě plazím se
odevzdána všem zbytečným setkáním
která vidím v dálce
když slunce prosvitne mlhou
ve sněhu krvavé stopy vidět jsou
a v korunách stromů mrtvá hnízda
sliboval jsi mi život...
mosty a kalná voda pod nimi
hnízda starých ptáků
zamčená brána
hnilobná pachuť v ústech
a krev na botách
vše zůstává a ty odcházíš...
Žádné komentáře:
Okomentovat