...feelings are everywhere...Be carefull!!!...

....I thought you were more real...

...and....we are sick on the beach drenched in the cold sun and the sickness of the insincerity scraped through as a rash into the wrinkled handkerchiefs of our faces...

...když z života zmizí láska
a ani v doteku -odešlém...není nic, co žilo by
a není nic ,co jest...
ukonejši pak oči a srdce, co nespí pro bolest...

...nevěříš-li tomu srdci...nech ho být...
ale nemusel jsi ho zabíjet...mohl jsi mi ho vrátit...

... z čeho jsem vzešla...jsem tak sešlá...do jedné slzy bych se vešla...

...porážka...

...v zahradách a sadech

kde nejsou trny ani křoviska a rokle...

někdy křehké bytosti pláčou nad námi...

v sadech klidného stesku

vzpomínají

na nenaplněné chvíle

-tam se tak vrátit

vrátit se k Tobě

nemít před sebou všechny ty rokle a trny...

-nemít je v sobě

dočkat se polibku

v sadech , kde nejsou pasti a oka

a kde nejsi Ty

-někdy je možné nemyslet na porážku...

...Ty jsi měl být víc, než všechno , co tu je...

....mým domovem jsou nejen nebesa ale i země...

karma for the day

lidé se bojí těch,kdo znají sami sebe,mají z nic strach...stádo nechce být vyrušováno, neboť je na tom bídně.A kdokoli ,kdo na tom bídně není,vypadá jako vetřelec..osvícený člověk je ten největší cizinec na světě,zdá se , že nikomu nepatří...

nejistá ve slovech
nejasná v činech
nešťastná v pocitech
uvězněná ve svojí hlavě
v mysli otupělá
v mysli téměř mrtvá
nanapravitelná
bez užitku
divoká v mánii
lhostejná neživá v apatii
hloupá,divoce veselá
vrcholí extází
pak mrtvá upadá na podlahu
v potu a špíně krvácí
ztrácí dech
znovu vstane krvelačně
odchází do nové mánie
nejistá a otupělá
ale divoce veselá...

...krásný nový svět...

jediný svět...jediná láska..
ve skutečnosti žádná...
když ty se zrodíš
z velmi jemného snu
zabiješ mne...
když budeš dýchat na mou kůži
vdechneš do mého srdce bolest
když budeš Jediný,
já zemřu jako jedna z tisíce...
jedna zrozená z prachu bez jediné odlišnosti...
A Ty, jako jediný božský -zrodíš se...Sám...

...ani Tě nemám...a nesejdeš mi z mysli....

so she began to climb..but half-way there she felt scared, because the fall could have been fatal..but she decided to continue and she saw the place, where on the ruins of the past, new dream was born...

...setmělé byty...

a mám zálibu v setmělých bytech...
a objímám svou samotu
a krmím svůj strach
v pokoji, kam nemůže světlo
v tom pokoji, kde spící sníme o životě
tam někde venku tam někde by mělo být slunce

(slunce a ráj , pro ty ,co smí se Ti dát)

A jsi tam ty
ale bojíš se temnoty, co ze mně vyvěrá

celý život krmím svůj strach
a pečuji o svou samotu
celý život jednou úzkostí krmím sama sebe

a když mám tebe- bojím se té samoty o to víc....

...a roky míjely mne
roky hnusu...
kdy neštěstí nemoci bralo mi život a chuť na cokoli...
měla jsem nůž ,příteli...
krásný a ostrý...
měla jsem střevíce příteli a šla jsem tak, kam ony šly ...
žluté střevíce jsem měla...překrásné...
ty ti daruji...,jestli mě chápeš...

a bolest nezmizela , ale zmírnila se
díky tomu noži, žila jsem
jizvy, co vidět jsou a nejsou...mám po něm...
nůž, co léčí trápení...zvenčí...
a jizva ,co v srdci je , neumírá...

...má mysl a tvé srdce jedno jsou...já bez přestání myslím na tvou krásu...
-tak mi to osud dal...
nahoře,dole-mimo svět
mezi hvězdami
mým věčným životem je dálka s hlavou v oblacích
jsi tam já tady
-tak mi to osud dal...
na prahu vnímání a občas ve snech

láska je již dálka mrtvá dlouho...mé vykoupení je sen mrtvý již...

....tak nám to osud dal....

....million mistakes...enganado o tempo todo...

....million mistakes in the poem-milhoes de erros no poema
.voce sofre, nau ?estiver frio...a escuridau cega voce..prisau sufoca-lo,mas as profundezas da sua alma que voce possa ter um pouco de luz, mesmo que o seu amor infantil para o homem inútil,que tocou com seu coracau....

...byly...
Byly jen nenaplněné sny a mrtvé myšlenky
bylo ticho a byla tma
byly děsi , co se vracely na místo, které mělo být rájem
bylo šílenství v srdci
a v mysli katarze smrti
a nevíra v sebe
byly šílené sny
znetvořené prázdnými slovy
přeplněné ticho v hnusu beznaděje
byla jsem Já
hnusná znetvořená nelidská
byla jsem...

teď jsi Ty! Jsi světlo

a tahle báseň je hnusná
ale je už jen minulou básní ,
kterou jsem kdysi byla
teď jsi Ty...přítomné světlo...jediné možné Slunce...

...přeměním led na vodu, z které se budu moct znovu napít...