a mám zálibu v setmělých bytech...
a objímám svou samotu
a krmím svůj strach
v pokoji, kam nemůže světlo
v tom pokoji, kde spící sníme o životě
tam někde venku tam někde by mělo být slunce
(slunce a ráj , pro ty ,co smí se Ti dát)
A jsi tam ty
ale bojíš se temnoty, co ze mně vyvěrá
celý život krmím svůj strach
a pečuji o svou samotu
celý život jednou úzkostí krmím sama sebe
a když mám tebe- bojím se té samoty o to víc....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat