...a roky míjely mne
roky hnusu...
kdy neštěstí nemoci bralo mi život a chuť na cokoli...
měla jsem nůž ,příteli...
krásný a ostrý...
měla jsem střevíce příteli a šla jsem tak, kam ony šly ...
žluté střevíce jsem měla...překrásné...
ty ti daruji...,jestli mě chápeš...

a bolest nezmizela , ale zmírnila se
díky tomu noži, žila jsem
jizvy, co vidět jsou a nejsou...mám po něm...
nůž, co léčí trápení...zvenčí...
a jizva ,co v srdci je , neumírá...