Loutka roztáhla závěsy a oblékla se do světla
a chtěla umřít..
za tou lhostejností jaksi byla kdysi láska
za tím těžkým závěsem bývalo slunce
byly to krásné dny
jsou to krásné dny
když ty tu nejsi
a mám zas svůj podivný sen
zlé loutky
a mám všechno zadarmo
a z krbu sálá teplo
jsem ve tmě , ale v bezpečí
pokoji loutek
nosíme žluté střevíce
a staré šaty a čteme nepřečtené knihy
vyprávěj mi o smutném srdci
dám ti své střevíce za to
držím nůž a sedím ve starém křesle
a mám všechnu bolest zadarmo
a ty tu nejsi
jen loutky si hrají ...když ty nejsi..
a vlastně jsi nikdy nebyl
a nebudeš..
...vrací se bolest
před lhostejností byla láska kdysi
a před tou těžkou nemocí bývalo slunce
vyprávěj mi o životě
dám ti svůj nůž za to
a tisíc veršů přinesu ti
a přečtu ti knihu beze jména
tak mi jen vyprávěj o svém chladném srdci...
Žádné komentáře:
Okomentovat